Jdi na obsah Jdi na menu
 


The Fourth as the First - Rückzug nach Westen

6. 5. 2014

...Ráno 7. května 1945 zahájily na naše postavení u letiště Rusin útok jednotky vlasovců. Po dvou hodinách boje byla vystřílena všechna munice a po zničení jejich těžkých zbraní jsme začali pod tlakem ustupovat. Zbytek zadního voje se rozpadl na několik skupin. Jednu zadrželi čeští povstalci západně Rusin. V naší skupince nás bylo asi 10, vesměs poměrně mladí. Několik poddůstojníků však mělo již frontové zkušenosti, říkali, že byli vposledku činní na cvičišti Böhmen a účastnili se neúspěšného potlačování Pražského povstání. Dali jsme se na úmorný pochod směrem na Pilsen. Nikdo z nás neměl mapu a tak jsme se orientovali podle ústupových kolon. Časem se odhazovaly zbytečnosti a tak většina z nás postupně nesla pouze osobní zavazadlo a oblečení. Cítili jsme úplný konec, nás už za tohle neměl kdo potrestat. Cesta na západ byla jedinou možností, museli jsme dorazit za demarkační čáru. Již jsme slyšeli, co Rusové dělají s německými zajatci a zvláště s příslušníky kdysi hrdých Waffen-SS. Proti tomu bylo zajetí Američany balzámem na duši !

... Postupně jsme se rozpadli na 3 menší skupinky, přeci jen takto postupovat bylo bezpečnější. Nedaleko Beraun jsme 8. května pozdě odpoledne narazili na dlouhou pomalu se sunoucí ústupovou kolonu. V jednom Steyru příslušníků Luftwaffe bylo zcela překvapivě několik volných míst a tak nás milostivě vzali s sebou. Nohy už nás nenesly. Dokonce měli v zavazadlovém prostoru nějaké jídlo a tak jsme mohli ukojit náš hlad. Ovšem, poté co náklaďák zastavil, zčistajasna nemohl se již rozjet a řidič začal nadávat, proč že to vlastně kvůli nám zastavovali... Nakonec motor naskočil a již jsme se mohli rozjet k Plzni. Řidič naštěstí mapu měl a tak únik nebyl naslepo. Na korbě jsme také poznali, proč bylo dobré si ponechat všechno oblečení. Počasí navíc nevěstilo nic dobrého. Před Rokytzan jsme 9. května (město bylo obsazeno již 7. května) nabrali jednoho příslušníka Heeru a LW a tím byl náš dopravní prostředek zcela nacpán k prasknutí. K našemu štěstí jsme cestou ve škarpě objevili několik pozapomenutých kanystrů s palivem a tak naše vozidlo nemuselo být necháno někde na okraji silnice bez benzinu napospas. Viděli jsme takových několik vyrabovaných civilisty. Proplétali jsme se pomalu ústupovou kolonou, což byla směs úplně všeho a i německých civilistů, kteří si mysleli, že při ústupu s vojskem budou bezpečnější. Ovšem vidina na úspěšný postup směrem na západ nebo dokonce na únik zpět do Německa v civilu byla zcela mizivá... Raději jsme se rozhodli zde na místě vzdáti Američanům. Ti v nás mohli ostatně už jen těžko navenek poznat příslušníky SS, neboť jsme již měli odpárané všechny usvědčující insignie, abychom zapadli mezi osádku vozu. Naštěstí se nám podařilo zařadit do kolony uprchlíků a tak US hlídky ani nenapadlo nám kontrolovat tetování. Takhle jsme se dostali úspěšně až do nedalekého zajateckého tábora, což sice nebyla radostná perspektiva, ale přeci jsme měli jistou vidinu, že se nám podaří se vrátit vcelku zpět domů...

Náš výlet ve dnech 29. 4. - 2. 5. 2014 samozřejmě pobytem v zajateckém lágru neskončil. Pokračovali jsme přes Plzeň směrem na Strakonicko. Naši "kolonu" tvořily pouze dva vozy a to Steyr 1500 a klasický Kübelwagen. Vše probíhalo v dobré náladě, i když trochu zpočátku kažené špatným počasím. Našim protivníkem byla velmi dobře organizovaná 4th Armored (a hosté) s ohromnou kolonou dobových vozidel. Součástí programu bylo také několik potyček, zčásti veřejných pro obecný lid. První z nich proběhla ve vesničce Mnichov na Strakonicku. Druhá, o něco více povedená, se konala u rekonstruovaného zámku Žinkovy severozápadně Horažďovic. Prostředí zde bylo perfektní a třešničkou na dortu bylo pěkné počasí. Jen lituji, že žádné záznamové médium zatím nezachytilo můj výraz vzdoru v podobě vztekle mrštěné přilby při zajímání . V samotných Žinkovách na návsi poté proběhla přehlídka techniky pro veřejnost. Nutno říci, že jsme se s Američany málem na onu náves nevešli. Dále jsme se rozhodli pokračovat směrem na Plzeň s americkou kolonou po vedlejších silničkách a polních cestách. Byl to doopravdy impozantní pohled ! Ve čtvrtek jsme dorazili na plzeňské Slavnosti svobody do německého lágru, kde jsme chtěli najít azyl pro poklidné přespání a pokec se známými. Jaký to ale byl rozdíl oproti klidu a jasné noci někde v polích nedaleko Horažďovic ! Ten kontrast nemohl být asi větší... 

Jako bonus pro p. t. čtenáře našeho webu přidáváme známé dobové záběry z Rokycanska a okolí. Tento dokument zachycuje především Kampfgruppe Der Führer utíkající z Prahy na západ, do které byli začleněni vojáci jak od Waffen SS, Heeru i Luftwaffe.Těmito místy jsme také projížděli - takže šlo o takové drobné prolnutí časoprostorů .


A jako bonus č. 2 - výborné video z celé akce od 4th AD - Charlie Milewski.

Do fotogalerie přidány se svolením velmi pěkné fotogalerie od Catherine Davis (4th Armored Div. Pelhřimov). Přidáváme také odkazy do otevřené skupiny na FB na další skvělé fotografie:
Fourth as the First (part one)
Fourth as the First (part two)
Fourth as the First (part three)