Klub vojenské historie Süd

Cvičení ZLO doprovázelo zahájení sezóny v areálu pevnostního muzea „Na Kočičáku“ u Chomutova (spolupořádal Klub přátel československého odboje). V areálu zdejšího pevnostního muzea probíhal výcvik německé (WH a SS-VT) a československé armády (pěší pluk 46) v uniformách odpovídajícím období roku 1938. Tento výcvik byl zaměřen zejména na osvojení si dovedností družstva při dobývání (obraně) opevnění.
Část klubu se účastnila na straně československé branné moci, kde úspěšně znázornila družstvo pěšího pluku 46, cvičící protiútok proti místu palebného odporu nepřítele. Menší část našeho klubu se zúčastnila společně s KVH West jako ženisté SS-VT (tj. SS-Pioniersturmbann). Součástí byly samozřejmě i odpovídající propriety v podobě táhlé a tyčové nálože a dalšího vybavení (včetně odpovídající výstroje vojáků).
Součástí celého programu bylo i velmi zajímavé pásmo přednášek "Češi a Němci - příběhy stejnokrojů 1914-1938", kde zazněla šestice zajímavých příspěvků. Ty se v převážné většině týkaly stejnokrojových otázek - i přesto si na tuto část programu našlo cestu poměrně dost zájemců z řad veřejnosti.
----------------------------------
další odkazy:
zde plakáty, článek a další foto, foto z Chomutovského deníku, galerie muzea Na Kočičáku ZDE, video

---------------------------------------------------------------------------------------
Pojďme si ukázat, jak to mohlo vypadat při skutečném cvičení, kdy se německá armáda připravovala na dobývání našeho opevnění. V důsledku poměrně úspěšné německé špionáže proti našim obranným přípravám nepřítel o našich objektech věděl poměrně mnoho. Pokud to shrneme, tak Němci sice měli povědomí o tom, kde vedou pevnostní linie, ovšem přesné rozmístění objektů a jejich palebné sektory neznali a seznámili by se s nimi až při případném bojovém střetnutí. Důležité bylo také provádění leteckého snímkování (předpis HDvg. 124, obr. dole) a špionáž přímo v terénu. Je pravděpodobné, že zjištěné případy byly jen pouhou špičkou ledovce a mnoho agentů Abwehru v přestrojení provádělo svou činnost takřka nerušeně...

Současně s vydáním výše zmíněného předpisu začali Němci stavět ve svých vojenských prostorech makety čs. pevnostních objektů. Ty byly pak užívány k praktickému výcviku úderníků. Zřejmě nejrozsáhleji probíhaly tyto zkoušky v TÜP Jüterbog (= Truppenübungsplatz, asi 60 km jižně Berlína), kde byly pro potřeby výcviku vybudovány 2 pěchotní sruby a více než 10 imitací našich LO (MG - Schartenstände), nevyjímaje i překážkový systém. V TÜP Döberitz (15 km západně Berlína) byly vybudovány 3 pěchotní sruby a několik maket LO. V prostoru Königsbrück (30 km SV Drážďan) se dodnes dochoval minimálně jeden objekt imitující LO, několik jich bylo vybudováno pravděpodobně i v TÜP Grafenwöhr (60 km západně Tachova). Makety si zřizovaly i jednotlivé útvary na vlastních cvičištích.

Ke hlubšími poznání této problematiky nelze než doporučit knihu Souboj bez vítěze. Z této knihy budou i následující výňatky ze vzpomínek Kurta Berknera (vyšlo v knize Wir marschierten ins Sudetenland).

..."V poslední době se hodně mluvilo o bunkrech a boji proti bunkrům. Začalo to na jaře, když Češi provedli první mobilizaci proti Německu a začali v tichosti se stavbou bunkrů podél hranice. Pak slyšel německý národ o výstavbě opevňovacích staveb na západě Říše a právě teď přicházela na řadu horečnatá výstavba českých linií bunkrů na německé hranici. Během celého léta bylo ale slyšet mezi vojáky pořád něco o boji proti bunkrům...
...Bylo jasné, že úspěchu proto těmto bunkrům je možné dosáhnout pouze při nasazení vyškolených úderných jednotek se zvláštní výstrojí. Musela být vymyšlena zcela nová metoda útoku, která při vysoké bojové hodnotě bunkrů využívala jejich slabin. Tuto novou bojovou metodu jsme měli dnes poznat...
...Horké letní slunce nás pálilo, když jsem šli hlubokým pískem napříč cvičištěm. ( ...) V dáli jsme vpravo od lesa spatřili tři nízké šedé hrboly se střílnami. To musely být nově zřízené cvičné bunkry. Ve vyčištěném předpolí stál plot s napnutým drátem, který měl představovat překážku. Když jsme tam došli, našli jsme tam dvě úderná družstva, která již měla "průchod" za sebou a nyní odpočívala ve stínu, který poskytovalo několik málo stromů. Pušky byly postaveny do kozelců a vedle nich ležely ženijní lopatky, pytle s pískem, ruční granáty, tyčové nálože...
...Oddíl se připravil a na rozkaz (...) se šel připravit do výchozího postavení ve zbytcích zákopů a kráterů po dělostřeleckém postřelování. Útok začal. S napjatou pozorností jsme sledovali plánované rozmístění úderného družstva. Zde se musel každý muž spolehnout sám na sebe, musel umět vyhodnotit vzniklou situaci a správně reagovat, ve správný okamžik uskočit. Bylo úžasné sledovat, jak se muži pohybovali krajinou, vynořovali se krátkými bleskovými výskoky, aby zase zmizeli v dalším dělostřeleckém kráteru právě v okamžiku, kdy mohli dostat dávku z kulometu...
...Když se přitom vezme v úvahu, že ve skutečnosti by ve stejnou dobu zasahovaly střílnu bunkru střepiny granátů a déšť kulek z kulometu, bunkr by byl zasypáván blízkými zásahy a zakryly by ho mraky prachu, pak by osádce bunkru nebylo do smíchu...

...Najednou se objevil hustý bílý oblak, který se rychle rozrůstal a zvolna se valil proti bunkru. Bílá mlha se začala šířit také na další místa. (...) Kouř už se přiblížil k bunkru a z dýmovnic se kouřilo stále hustěji, takže oba obránce nalevo u překážky to zcela zakrylo. V okamžiku kdy husté mraky zahalily bunkr a osádce zabránily v jakémkoli výhledu, vyskakují muži úderného družstva a rychle spěchají k plotu. Kulomet střílí rozčileně naslepo a doufá, že zasáhne cíl. Mezitím zasunulo několik mužů z družstva dlouhou tyčovou nálož pod překážku, ukryli se před explozí v dírách a pak společně se zbytkem družstva prošli přes díru v plotu. Pod ochranou stále se tvořící mlhy se družstvo propracovalo k bunkru na vzdálenost hození ručních granátů. Nyní rotují vzduchem láhve, rozbíjejí se o betonovou zeď a rozstřikuje se jejich obsah (v reálu benzin), který se zapálí výbuchy ručních granátů. Ve skutečnosti by nyní byla osádka zaslepena plameny a kouřem, útočníci by se tak mohli přiblížit těsně k bunkru, ve vhodném okamžiku by skočili do mrtvého prostoru u čelní stěny a střílnu kulometu ucpali pytli s pískem. Současně by se pár mužů pokusilo ručními granáty vrženými do vchodu v týlové stěně donutit osádku k předání bunkru nebo v případě chráněného vchodu zabránit osádce v opuštění bunkru...

...Poté co jsme zhlédli ještě jeden útok na všechny tři bunkry současně, byli jsme v obraze a v příštích dnech jsme mohli převzít výcvik naší roty. Brzy jsem si v nové bojové metodě věřili tak dalece, že jsem bez obav mohli jít na podzimní cvičení..."       

(fotografie ze článku na IDNES, zdroj VHA)