Vlasti nazdar aneb Den brannosti vzor 1938
Dopis vojáka:
29.září 1938
Už několik dní jsme na hranicích někde na Šumavě. Když jsem před rokem rukoval na vojnu, nemyslel jsem si, že během ní zažiju to co zažíváme. Jde do tuhého, ale nebojíme se. Nikdo se nebojí. Před týdnem, když jsme byli ještě v Praze, jsme dělali Den brannosti v parku Na Folimance. Byl to krásný příklad toho, jak všichni dobří Češi chtějí bránit svojí vlast a přispět ke společné práci zatím alespoň tím, že se budou poctivě připravovat na válku. Při protileteckém a plynovém cvičení nebyl nikdo, kdo by nadával, že ho cvičení zdržuje od práce, nebo snad že je to nesmysl. Velký ohlas měl Den brannosti pro pražské děti. Jen jim zářily oči, když se učili ošetřovat a přenášet raněné, střílet ze vzduchovky, házet granátem, zacházet s hasičskou stříkačkou a mnoho dalšího… Byla to pro ně ale hra. Ti nejmenší netuší, že to na co se na Folimance připravovali se může za pár dní stát skutečností…
Hned první den po mobilizaci jsme byli přesunuti na hranice. Už nám tady nikdo nemával, jako když jsme projížděli českými vesnicemi… Kamarádi, kteří jsou tu už dýl, někteří už od května, nám vyprávěli co se tu před mobilizací dělo, jak tu řádili sudetští ordneři. Četnického strážmistra z nedaleké obce prý našli ubodaného v příkopu u cesty…
A včera konečně přišel náš křest ohněm! Byli jsme ubytováni po stodolách když jsme zaslechli palbu z pušek z míst, kde právě měla na hranicích hlídku dvojice četníků od sosáků. Rychle nás několik spolu s dalšími sosáky naskákalo na autokar a vyrazili jsme našim kamarádům na pomoc. Když jsme se blížili, začal střílet dokonce kulomet. Vjeli jsme přímo doprostřed boje. Jeden četník ležel zraněný na zemi a další zadržoval ordnery palbou z úkrytu. Ordnerů bylo ale moc. Vyskákali jsme z autokaru a rychle každý hledal úkryt aby mohl opětovat palbu. Já s kamarádem jsme stříleli z korby vozu. Ordnerům se ustoupit nechtělo. Ale za chvíli dorazily další posily v čele s obrněným automobilem. Už jen jeho přítomnost vháněla hrůzu do mysli ordnerů. Když pak začal pálit ze svých dvou kulometů a zem se začala zbarvovat krví ordnerů, najednou ti co ještě byli na živu začali odhazovat zbraně a zvedat ruce nad hlavu. Utéci již neměli kam. Zastavili jsme palbu, ošetřili raněné a shromáždili zajatce. Četník z hlídky v ordnerech poznal toho, který těžce postřelil jeho kamaráda než jsme dorazili. Ten odstrčil dva vojáky a začal zběsile utíkat k hranici. Najednou padly asi tři výstřely a ordner se za běhu skácel jako trefený zajíc na nějakém honu…
Včera jsme jim ukázali, že na naší republiku nám nikdo sahat nebude. Jen ať si přijdou, třeba s celým Wehrmachtem. My se nikoho nebojíme, s námi je Francie!
Pozdravujte doma a vězte, že jsem zdráv, v pořádku a tam kde mám být.
Váš Karel.
Psáno v den, kdy Francie, Anglie, Itálie a Německo podepsali Mnichovskou dohodu...
