Bagration 1944 - 2009
Před týdnem Sověti zahájili mohutnou ofenzivu, kterou se tady na Ukrajině snažíme všemi silami zastavit, ale rudých je snad pořád víc a víc… I když ztratíme jednoho německého vojáka a oni deset, za každého ruského padlého nastoupí dalších deset… Jestli to půjde takto dál, za chvíli jsme u nás doma v Magdeburgu… Jakkoli geniální strategie tu není nic platná proti taktice válcování množstvím… Je to barbarské, ale co čekat od ruských důstojníků, kteří jsou v civilu řezníci a sedláci…
Tady na Ukrajině nám navíc s ruskou ofenzivou začínají zatápět i partyzáni. Před několika dny byla přepadena vesnice, ve které jsme měli předsunuté hlídky. Některé naše vojáky banditi odvlekli a ti, kterým se podařilo utéct vyprávěli o krutém zacházení s raněnými, i mrtvými… Provedli jsme proto odvetnou akci. Několik skupin granátníku v transportérech vyrazilo do vesnice, kde se rozpoutal boj a s pomocí průzkumného vozidla a plamenometu jsme partyzány zahnali do lesů. Ti kteří zůstali poschováváni v místních chatrčích shořeli v ohni našeho plamenometu… Ano, je to tvrdé, ale aby zde mohla fungovat naše fronta, potřebujeme v týlu klid a ten si vynutíme i třeba brutálními metodami…
Ostatně kázeň teď musí být všude, zrovna před dvěma dny byli v táboře pro výstrahu zastřeleni dva naši vojáci, kteří utekli z noční hlídky…
Dostali jsme zprávu od leteckého průzkumu, že i v našem úseku fronty se chystá sovětský útok. Rychle jsme proto všemožně vylepšovali naše zákopy a překážky. Ve vesnici jsme rozmístili protitanková děla. První ruští vojáci, které jsme uviděli, tvořili průzkum s dvěma obrněnými vozy. Jeden byl zasažen naším kanonem a druhému se podařilo ustoupit. Když se naši průzkumníci přiblížili ke zničenému vozu, náhle spustil jeho kulomet a zákeřnou střelbou usmrtil tři naše vojáky. Ostatní duchapřítomně naskákali na vůz a střelbou do průzorů odpravili sovětského střelce…
Po tomto průzkumu nastala dělostřelecká příprava. Granáty dopadaly do vesnice i mezi naše zákopy. Asi 30 metrů od mé pozice dopadl ruský granát přímo do zákopu. Z vojáka, který tam stál, zbyly jen boty a několik dalších vojáků bylo roztrháno na kusy… Po dělostřelbě zaútočily na nás ruské stíhačky. Palbou našich protiletadlových kulometů a kanonů jsme je ale drželi v uctivé výšce a jejich pumy tak dopadaly jen do polí kolem. Nakonec byly zahnány našimi vlastními stíhacími stroji. Za frontu byl vyslán průzkumný Storch. Jakmile přelétl kopec za vesnicí, ozvala se střel ruských zbraní a najednou vidíme jak letoun zachvátily plameny a kouř, pilot se snaží ještě manévrovat, je ale příliš nízko než aby mohl bezpečně vyskočit a rozbíjí se o stráň nad říčkou…
Nemáme ale moc času přemýšlet nad osudem německého pilota, protože na horizontu se objevují dvě siluety nám už dobře známých tanků T-34. Kanony ve vesnici zahajují palbu, ale jeden je hned vyřazen z boje zásahem ruského tanku a druhý má příliš malou ráži na to, než aby tyto monstra zastavil a jeho střely se jen sklouzávají po pancíři sovětských strojů. Do boje naštěstí zasahuje náš skvělý tank Tiger a hned první ranou zastavuje jeden z tanků. Druhý se ale nebezpečně rychle blíží k našemu zákopu. Ženisté se proti němu snaží vyslat nosiče náloží Goliaše, ale selhává… Ruský tank přejíždí zákop a pohřbívá v něm několik našich kamarádů. Ze zákopu tedy vyskakuji já a další voják a s pancéřovými pěstmi běžíme vstříc rudému ďáblovi. Na krátkou vzdálenost asi 40ti metrů oba vystřelujeme pozdravy z Berlína a mohutnými detonacemi je stroj zapálen.
V krátké přestávce je odtažen první z vyřazených ruských tanků, protože se ukazuje, že po drobných opravách bude ještě použitelný. Pro nás je to dobrá zpráva, protože tanků máme málo a ruské T-34 jsou skvělé stroje. Naštěstí Rusové nemají tak dobře vycvičené tankisty jako my a předností jejich stroje tak neumí plně využít.
Před další rudou vlnou se přihnal silný déšť, který hned terén a zákopy proměnil v moře bahna.
Na horizontu se objevily tentokrát čtyři tanky, samohybné dělo, transportéry se samopalníky a za nimi další rozvinutá pěchota. Hlavní sovětský útok! Jako první je vítají střely našeho minometu. K němu se za chvíli přidávají těžké kulomety. Do boje vyráží opět náš Tiger a všechna technika, která má nějakou výzbroj. V bojové vřavě jsou vyřazeny dva ruské tanky, ale také Tiger je zasažen… Dochází k boji z blízka s našimi předními hlídkami a pěchotou postupující za technikou. Německý voják, ukryt za zničeným Tigrem, samopalem posílá k pánu hrstku bolševiků, ale i on nachází smrt. Jeden z tanků jede přímo na nás. Nemáme ho čím zastavit a za chvíli se převaluje přes náš zákop. Za ním se valí vlna pěchoty. Střílíme jak můžeme a ruská rojnice se mění v jatka. Je jich ale příliš mnoho a první, který dobíhá k drátům, zasažen dávkou z automatu, padá na překážku a dělá tak průchod ostatním. První Sověti již skáčou do zákopů a nastává krutý boj vším čím se dá – bodáky, granáty, lopatkami, pistolemi… V nestřeženém okamžiku na mne běží Rus s nasazeným bodákem, ale kamarádovo seknutí lopatkou do hrdla ho zastavuje, ve zlomku vteřiny nato ale další Rus vráží kamarádovi do prsou bodák a jeho mrtvé tělo strhává do rudého bahna zákopu i mne. Sověti už likvidují odpor i v druhém zákopu a první z nich se dostávají do velitelského bunkru. Stále se ozývá palba našeho minometu, až je umlčen ručními granáty…
NKVD žene několik zajatých německých vojáků do zákopů, kde jednoho po druhém střílejí. Snad se mi podaří zůstat schován mezi mrtvolami do noci a pak se nějak dostat za frontu k našim…
Tak končí další obyčejný den na východní frontě… Kolik takových ještě asi bude…
