Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ardeny 2008 - Ambush at Poteaux 44

7. 12. 2008

Ve dnech 28.až30.listopadu se náš klub účastnil akce Ardeny 2008 - Ambush at Poteaux 44 pořádané klubem vojenské historie West v okolí Žatce. Jednalo se o akci soukromou s vyloučením veřejnosti. Díky tomu byla akce zcela o něčem jiném, než klasické bojové ukázky pro veřejnost, které jsou jen přestřelkou na jednom „fleku“. Na Žateckých Ardenách jsme měli možnost daleko více se přiblížit frontové realitě války od dobového života vojáků v táboře po celodenní boje v širokém prostoru. Ale nyní už k raportu:

 

 V 19:00 jsme dorazili na německý štáb ve vesnici Hollerath, kde jsme po nahlášení našeho příjezdu veliteli štábu byli ubytováni ve stodole místního statku. Ve 21:00 byl nástup mužstva, kde jsme byli seznámeni s bojovým plánem na nadcházející den, ale i s rozdělením nočních hlídek. Následovala porada velitelů. Na naše družstvo vyšla hlídka mezi 1. a 2.hodinou ranní, kdy jsme strážili tábor a přístupy do vsi. Ze zasloženého spánku po hlídce jsme byli vytrženi ve 4:00 vyhlášením bojového poplachu, neboť se Američanům podařilo zajmout jednu z našich hlídek. Bohužel následovné pročesávání vesnice a nejbližšího okolí bylo bezúspěšné a po odvolání poplachu jsme se opět odebrali pokusit se ještě něco málo naspat…

 

Sobotní ráno nás přivítalo ardenskou sněhovou nadílkou. Po nástupu a snídani se shromáždilo všechno místní vyzbrojené mužstvo Wehrmachtu, Waffen-SS a Falschimjegerů. Odebrali jsme se k pěšímu přesunu na pozice, který byl urychlem pendlováním kořistního amerického jeepu „Antichrist“ a několika motorek. Jakmile jsme byli na určeném schromaždišti všichni, vydali jsme se v několika skupinách k pochodu přez Kaisersbaracke k linii místních bunkrů, před kterou jsme byli přitlučeni k zemi americkým kulometným hnízdem. Byl to náš první bojový střet s nepřítele toho dne, nepočítám-li osud naší nebohé zajaté hlídky z noci… Bylo nás ale dost a tak byl americký kulomet brzy vypuzen ze svého stanoviště. Dál jsme postupovali do týlu pevnostní linie s předsunutým průzkumným oddílem Falschimjagerů. V obci Poteau jsme měli možnost v krátkém odpočinku doplnit proviant. Zde se naše vojsko rozdělilo do několika skupin.

 

Náš úderný oddíl postupoval dál po severním břehu říčky Ambléve podél místní chmelnice. U ní došlo k zběsilé přestřelce se Spojenci na druhém břehu, po které se stáhli. Bohužel se nám dlouho nedařilo nalézt vhodné místo k přechodu říčky, kterou se podařilo přebrodit jen dvoum členům našeho klubu, kteří však disponovali jen jednou střelbyschopnou zbraní a nemohli tak účině z boku přepadnout právě projíždějící americký jeep. Po překonání říčky jsme se s předsunutým průzkumným oddílem přibližovali k druhé linii bunkrů, kde drželi Spojenci své pozice. Když jsme byli již nadostřel uviděli jsme jak již útočí z boku vojáci Wehrmachtu. Rozhodli jsme se proto zaútočit čelně a podařilo se nám tak Spojence zahnat na ústup. Do rukou nám zde padly dva americké jeepy plně naložené výstrojí, proviantem a municí. Z krátkého odpočinku po boji jsme byli vytrženi kulometnou palbou ze stráně nad námi, po které konečně dorazili vojáci Wehrmachtu se skupinkou zajatých Britů. O osudu těchto zajatců se raději nebudu zmiňovat… Je také třeba zmínit skvěle odvedenou práci „Skorzeniho“ vojáků SS převlečených do amerických uniforem, kteří vnesli zmatek do Spojeneckých řad.

 

V kopcovitém lese před námi se ale stále drželi Američané, takže po krátké poradě velitelů jsme vyrazili dál. Naše skupina dostala za úkol napadnou Američany z boku po ztečení bezejmené kóty 309. Bohužel prudký svah neumožňoval rychlý postup a po jeho zdolání se již Američané stáhli za nedalekou rokli, kde se zakopali. Po spojení s další skupinou bylo rozhodnuto pokusit se na Američany zaútočit čelním útokem, neboť nás na to bylo dost. Útok se opravdu, ač za vlastních ztrát, povedl a Američané byli rozdrceni. Po ošetření raněných a rychlém zakopání mrtvých jsme se vrátili na druhou pevnostní linii, kde jsme se dozvěděli o blížící se spojenecké koloně. Padlo rychlé rozhodnutí o přepadu kolony a rychle jsme se odebrali hledat vhodné místo pro přepad. To bylo nalezeno v úseku, kde cesta procházela lesem mezi roklemi a prudkými stráněmi. Zde jsme se podél cesty rozmístili, zakopali a zamaskovali. Čekání za nepříjemné zimy a napjatých nervů bylo dlouhé, ale dočkali jsme se! Spojenecká kolona se přibližovala z předpokládaného směru, ale bohužel pro nás byli Spojenci přeci jen prozíraví. Kolona postupovala pomalu s předsunutými pěšími jednotkami, které pročesávaly les a tak brzy narazily na zakopané vojáky Wehrmachtu. Spustila se prudká palba. Spojenci byli překvapeni naší silou a brzy po padnutí většiny jejich vojáků se postupně začali vzdávat. Skupina Britů se sice ještě pokusila obchvatem vyprostit spojeneckou kolonu z obklíčení, ale protiútokem naší skupiny byl tento pokus zmařen.

 

Tím byly boje toho dne skončeny a odebrali jsme se po krátkém odpočinku k pochodu na shromaždiště v Poteau. V úseku kde cesta vedla v hlubokém úvozu museli naši ženisté ještě odstranit zátarasy, spuštěné během boje našimi Falschmijagery pro odříznutí ústupové cesty Americké koloně. Z Poteau jsme byli postupně na technice přesunuti zpět na štáb, kde jsme pak až do nedělního rána mohli užívat zaslouženého odpočinku… 

Obrazek

Obrazek

Obrazek 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

Fotografie od: VCC Sturm ( www.vccsturm.com ); KVH West ( www.kvhwest.com );

KVH Wewelsburg ( www.kvhwewelsburg.ic.cz )